CUKRFREE: Hořko-sladký příběh o životě bez cukru + tipy

Možná na mém blogu takový článek nečekáte, ale změna je život. Řekli jste si o to, tak tady to máte: moje cukrfree story. Ono to vlastně tak trošku s blogem souvisí. Vy, co mě čtete déle, tak víte, že se můj blog trošku proměnil. A pouze interiérového blogu je to spíš blog o šťastném a jednoduchém životě doma. Protože ať se život může občas zdát jakkoliv složitý (a to mi věřte, já fakt vím, o čem mluvím) je to vlastně nakonec všechno hrozně jednoduché. Důležité je ale si uvědomit, že život, ve kterém žijeme teď, jsme si možná za ta léta tak zkomplikovali, že ten proces na druhý konec nemusí být nic moc. A takhle přesně je to s přechodem na život bez cukru.



Vím, že je milion tisíc názorů pro a proti, takže jestli mi chcete vysvětlovat, jak mi to nebude myslet a umře mi mozek, tak radši dál nečtěte :) Taky vám tady nebudu vysvětlovat žádné teorie ani how-to, protože nejsem kdovíjaký odborník. Řeknu vám ale, jaké to je a bylo pro mě a na co si třeba dát pozor a odkážu vás na patřičná místa (weby) pro relevantní informace! Já si to prošla už jednou a ztroskotala, teď mám za sebou druhý den, ale tím, že vím, do čeho jdu, je to mnohem lehčí. A tak to sdílím s vámi :) Jdeme na to, ale bacha, je to román :)

O životním stylu bez přidaného cukru jsem se začala zajímat asi před dvěma lety, kdy jsem se přestěhovala do Norska a začaly mi všemožné zdravotní potíže, ale podle testů jsem byla vlastně zdravá. Načetla jsem si tuny příběhu jiných lidí, co a jak, všemožné teorie a výzkumy a takovým hlavním zdrojem pro mě byla SARAH WILSON s jejím I QUIT SUGAR, ale nikdy se mi do toho upřímně moc nechtělo. Když jsme se ale přestěhovali do Osla a já začala pracovat naplno a zase po dlouhé době trošku stresovat, začalo mi bejt fakt blbě a nebylo dne, kdy by mi nebylo zle od žaludku, občas jsem ani nemohla spát nebo nemohla další den do práce. No long story short, byl to hnus a rozhodla jsem se, že to prostě zkusím.

Jak už to u mně bývá, tak jsem se do toho pustila na 120% a děsně všechno překombinovala, ale o tom až po chvíli. Když jsem se rozhodla začít, dohodly jsme se s kolegyní z práce, že do toho půjdeme spolu. To byla paráda, protože jsme se mohly navzájem podporovat a sdílet recepty a nápady atd. Kamarádka mi půjčila práve první knihu Sarah Wilson, která se jmenuje I Quit Sugar a vyšla i v češtině s názvem SLADKÝ ŽIVOT BEZ CUKRU. Pokud umíte anglicky, dozvíte se spoustu informací na webu, ale i tak pro mě ta kniha byla parádní, protože vám osmitýdenní detox popisuje týden po týdnu a tak nějak vás připravuje na to, co přijde, jak se můžete cítit, na co si dát pozor atd.

Ale hlavně! Po prvním měsíci jsem díky Blogerce roku narazila na Janinku Slaninku z CUKRFREE.CZ a jsme teď parádní virtuální kámošky a jsem superšťastná, že jsem ji potkala. Má parádní český blog s recepty bez cukru jako třeba oblíbené Rafaello, perníčky, kokosky nebo bramborový salát! Ta mě kope do zadku do teď a věřím, že tentokrát to zvládnu napořád. Ale abych tady neplácala blbosti, zkusím sepsat jen v bodech všemožné poznatky, které si myslím, že by vám mohly pomoct v rozhodování, jestli to třeba zkusit nebo ne.

- Na rovinu vám říkám, není to žádná prdel. Závislost je závislost a závislost na cukru je v poslední době srovnávána se závislostí na heroin. Je to trošku extrémní, ale zkuste si o tom přečíst nějaký výzkum a zase tak šílené vá to připadat nebude, článek třeba TADY.

- Striktní detox trvá 8 týdnů a podle mě to nestačí. Cukr je droga a kdo se tomu teď zasmál, zkuste to, vraťte se za dva týdny a dejte si facku. Já sama cítila, že kdybych si dala jenom jednu buchtičku, jsem zase zpátky. No totální odvykačka, fakt.

- Ptali jste se, jestli postupně nebo naráz. Já to zkoušela postupně dvakrát a jednak jsem to naprosto vzdala a druhak je to mnohem horší. Pokud si totiž sem tam dáte cukr, vaše tělo ho bude pořád chtít a vy ho vlastně hrozně šikanujete, protože má absťák. Za mě určitě naráz, radikální řez.

- Pokud do toho jdete najednou, vím od kamarádek, že každej to má jinak, ale mě bylo blbě. Člověk neví, jestli je to jenom v hlavě nebo fakt, ale já byla první týden strašně unavená a měla šílený chutě. Za zhruba týden a něco to přešlo, pak se to objevovalo příležitostně a po těch 8 týdnech už jsem chutě neměla vůbec. Co funguje u mě je si něco děsně zhnusit, takže už to nechci. Takže než jsem šla na to, strašně jsem se přežrala sladkého, až mi z toho bylo blbě :D Radikální, ale funguje!

- Připravte se! Určitě nezačínejte od zítřka, jestli tohle dnes ještě dočtete :) Protože to prostě nedáte. Já si napřed zjistila, co vlastně smím jíst a co ne, načetla a uložila jsem si spoustu receptů třeba na snídaně, které se můžou zdát jako problém. A druhý krok je uklidit si v kuchyni. Já nesnáším plýtvání, takže jsem většinu surovin napřed dopotřebovala, něco malinko vyhodila, ale většinu donesla do práce kolegům (sladkosti atd.) a jakou měli radost. Pokud nemáte cukr doma, je mnohem větší pravděpodobnost, že ho nesníte, logika!

- Naučte se číst etikety. Budete překvapení, v čem všem je cukr a občas se budete divit, že jako proč. Tady v Norsku třeba přislazují z nějakého důvodu i bílý jogurt, takže až po čase jsem zjistila, že musím koupit ten, co vyloženě říká "bez přidaného cukru". Bacha na všemožné výmysly jako éčka a cukr, co se nejmenuje cukr. Google it!

- Originální detox z knihy je: první týden zkoušíte omezit, co to jde, prostě si s tím hrajete, přicházíte na to, v čem všem ten cukr vlastně je (ve všem). Dalších tuším pět nebo šest týdnů je striktní detox, aby se tělo očistilo. Nejíte žádnou hlavně žádnou fruktózu, takže cukr, med, ovoce, džusy, prostě nic včetně umělého sladidla. Tuším, že to bylo v dokumentu Fed up kde dokonce zmiňovali, že umělé sladidlo je ještě horší, než cukr, protože mozek dostane signál, že přichází něco "sladkého" a ono ne a pak máte ty chutě ještě větší. Týden 7 a 8 začnete pomalu přidávat nízkofruktózové ovoce a tak nějak nacházet balanc.

- V prvním týdnu jsem zjistila, že problémem při odvykačce jsou zvyky nebo rituály. To je stejný jako kafe a cigáro. Spousta lidí když chce přestat kouřit musí přestat i s kafem, protože mají tu cestičku tak vyrytou v hlavě, že to neustojí. Nebo cigáro a pivo, co já vím, dosaďte si. U mě to bylo kafe a sladký. Takže já nepila kafe vůbec a hned bylo všechno jednodušší.

- Snažte se na to nemyslet a nějak se zabavit. Nesoustřeďte se na to, čeho se musíte vzdát, ale na to, co všechno můžete získat. Pokud víte, že největší chutě na sladké máte třeba večer nebo když koukáte na seriál nebo když se nudíte, buďte připraveni. Nachystejte si třeba zdravý snack, ale hlavně nebuďte o hladu, to prostě nedáte, vše musíte něčím nahradit jen pro ten pocit, že se nemusíte omezovat. Pokud máte chutě když se nudíte, najděte si nějakou činnost, kterou si ale připravíte předem, takže se nestane, že se budete nudit, chápeme? :)

- Velkou překážou nebo výzvou jsou společenské akce. Jdete na oslavu narozenin a na dort řeknete ne, děkuji. Já s tím problém nemám, protože prostě řeknu, že nechci a hotovo. Pokud vy ale máte pocit, že by to neprošlo, klidně si vymyslete nějakou výmluvu, cokoliv, co bude pro vás fungovat. Pokud vám vaší rodině a přátelům na vás záleží, tak vás podpoří a nebudou vás nutit jak malý děcko :)

- Určitě hodně pijte. Tělo se čistí a když nebudete pořádně jíst a pít, bude vám logicky blbě. Je to fakt jako odvykačka čehokoliv jiného, takže to berte "maličko" vážně, ať to jde hladce a nevzdáte to. Mně se osvědčila po probuzení teplá voda z citrónem, dělá mi to dobře a tak nějak to člověka probere :) A potom hektolitry vody.

- Teď už zacházím do detailů, ale fakt jezte pořádně, zaměřte se hlavně na zdravé tuky a protein, snažte se vyhýbat sacharidům jako je bílej chleba, těstoviny, víme. Možná vám to přijde moc brutální, ale pomůže vám to, věřte mi. Krátké sacharidy jako bílej rohlík vám rozhodí hladinu krevního cukru a budete mít akorát větší chutě. Samozřejmě na chvíli vám to ty chutě zažene, tak budete mít pocit, že jste na to vyzráli. E-e. Zelenina, zelenina, ořechy, oleje, avokádo, vajíčka, maso, když už, tak sladký brambory třeba :) Však si o tom přečtete sami, ale mně to takhle šlo o dost líp.

- Má osobní ráda: nepřekombinujte to jako já. Já se totiž rozhodla pro major makeover a tak jsem zároveň přešla na cukr free, low carb, začala hubnout, takže jsem si držela kalorie děsně nízko (blbec) a ještě začala cvičit. Výsledkem bylo to, že ano, zbavila jsem se cukru, shodila za 3 měsíce 5 kilo, nabrala svaly a vypadala jsem parádně, ale ty 3 měsíce byly max a pak jsem to totálně vzdala, protože jsem to prostě neustála. Jedno po druhým.

- Jestli se chcete vzdát cukru jen kvůli hubnutí, nedoporučuju. Podle mě hubnutí není dostatečná motivace na takovou životní změnu. Zhubnete, to jo, ale pokud do určité míry u tohohle životního stylu nezůstanete, naberete to zpátky. Pokud je vám blbě od žaludku, jste často unavení nebo jen chcete jíst zdravěji, určitě ano.

- Jíst bez cukru je až si na to zvyknete mnohem jednodušší. Vaříte z prvosurovin, nepotřebujete kdejaké přísady a sračky a víte, co jíte. To je podle mě jeden ze super bonusů. Docela rychle se naučíte vařit alternativy cukrových jídel a jakmile projdete detox, můžete přidat zpět některé ovoce a některé "cukry" a ani vám nic chybět nebude, slibuju.

- Po osmi týdnech vám bude všechno sladké připadat naprosto odporné. Je to docela sranda, ale je to tak. Já si po 3 měsících, což je teda 12 týdnů, dala rozinku a vyplivla jsem ji, protože mi to přišlo fakt hnusné. Když jsem se rozhodla, že to nedávám a vzdala to, dala jsem si tuším takové to supersladké kafe se sirupem a šlehačkou a bylo mi půl dne blbě :D No zase, to je jak s cigaretou, jak si jednou odvyknete, moc vám to chutnat nebude ;)

Už tak je to román na dvěstě stran, tak to tady ukončím. Na závěr snad ještě dodám, že aniž by to někdo jiný kdomě kámošky v práci vědět, asi po třech týdnech mi všichni začali chválit pleť a vůbec vzhled. Pleť se mi strašně projasnila, rozsvítila a tak nějak celá jsem zářila (a uvnitř prahla po dortech:))). Žaludek mě přestal bolet skoro hned, ale úplně jsem se toho zbavila asi po měsíci. Shodila jsem něco přes 5 kilo, ale musím říct, že na 178cm a původních 72kg bylo 5 kilo fakt dost a bylo to hodně vidět a níž už bych nešla. Ale do cukrfree rozhodně jo a taky, že jo!

Snad vás tenhle článek bavil a pokud chcete více takových a nebo máte jakékoliv dotazy, tak pište do komentářů!

A bojujte slaďouši!




16 komentářů

  1. Děkuju za skvělý článek plný rad a motivace! :-)
    www.kanjitoshite.blogspot.com

    OdpovědětVymazat
  2. Jak u sem ti psala na FB... znám to :). Take všechno co tu popisuješ si vzpomínám. Já teda měla chutě šílený a ještě v těhotenství...no ujížděla jsem na ovoci a hořké čokoládě. Teď už nesním žádnou jinou přeslazenou "čokoládu" ani oslazené jogurty. Nechutná mi to! V těhotenství ty stavy jsem měla trochu jiné i tím že jsem měla těhu cukrovku tak jsem furt a více jedla :-D. Ale je fakt divný že jsem během těhotenství vlastně zhubla 10kg a po porodu další 4kg. No, vypadám hrozně co ti mám povídat. Na některé typy jídel jsem si zvykla že jsem u toho zůstala. A cukr je u nás doma jen pro muže, já ho nepoužívám. Snažím se tím řídit i u své dcery, co je cukru ve všem!! Šílené. No stejně se sama časem rozhodne co bude preferovat, ale nevidím důvod proč bych do ní i do sebe měla cpát nepřirozené věci. Heslo cukr je droga je pravdivé!

    Díky z článek je dobře že se o tom mluví :) Martina

    OdpovědětVymazat
  3. Jako já nevím, nestačí příjem cukru omezit na minimum a dávat si ho ráno? Vždyť spousta výživových poradců tvrdí, že se snídaní by člověk cukry přijmout měl. Navíc pleť se vám projasní a nejspíš i zhubnete a budete se cítit lépe i s omezeným cukrem. Nevím proč lidé pořád mají tendenci všechno tak přehánět.
    Jinak článek byl zajímavý, spousta nových užitečných informací. Cukrfree recepty bych rozhodně uvítala, to je jasné. Sem tam si něco udělat zdravější než normálně, nemůže škodit :).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Lucie ale jepřece rozdíl mezi cukrem a SACHARIDY jako takovými. Sacharidy do jisté míry určitě ano, cukr jako glukóza nebo fruktóza moc/určitě ne. Lidi to často pletou a pak vznikají vášnivé debaty o funkci mozku a podobně; (

      Vymazat
  4. Mockrát děkuji za velmi přínosný článek. Problémy s trávením mám už cca rok a nejsem schopna si porad rict dost. Doktori samozdrejme nikde nic nenašli. Jsem zdravá...Vždy to vydržím třeba tyden /napr bez lepku, laktozy apod. je mi lepe... a pak si dam zase nejakou "s*acku". Strasne me tohe oslovilo a něco si o tom 100% načtu. Budu ráda za každy nový příspěvek, at už o tomto tématu. nebo jinem. Mám hodne sedavé zaměstnání takže se musím hýbat..jinak přibýrám (logicky že :D), ale kdybych k tomu cviceni vyradila cukr, myslim ze by to mohlo byt konecne ONO! Jsi moc sympatická a milá. Ráda čtu tvé články a sleduji videa. :) Krásný den

    OdpovědětVymazat
  5. Zdravím do Oslo, s cukrem to mám stejně, jen v životních fázích,
    Předškolní věk - pouze sladká jídla, maso ne, vajíčka ne, z bílkovin pouze sýr, gymnastika + pohyb všeho druhu, žebra ven, jen ruka, noha
    a žloutek s cukrem...brr. Ve škole všežravec, snad kromě sekané a plíček..:) V dospělém životě cokoliv kromě skopového a sladkého,
    ale totálně vůbec nic, ani sladidla, odpor ke sladké chuti.
    To be honest - absolutně to nemám řízené hlavou ani kaloriemi,
    obložené chlebíčky nebo tatarák by mohly vyprávět...:)
    Pravda je, že se bez sladkého tak nějak "vyostří" chutové pohárky
    a ten nesladký zbytek všeho ostatního chutná lépe.
    Jako bonus - život bez nemocí, zažívacích potíží, bez vyrážek nebo mykóz a s dobrým hojení ran....něco na tom bez/cukru bude.
    Pozdrav milované Skandinávii i Vám osobně,
    těším se na další příspěvek a to tak, že moc....
    E.

    OdpovědětVymazat
  6. Zajímavé téma, o cukrfree jsem ještě neslyšela. Je ale pravda, že jednu dobu jsem sladké jedla hodně často, teď se to snažím omezovat a už mi to ani moc nechutná. Do práce jsem si nosila různé tyčinky, sušenky, čokolády, teď si dám spíš ovoce nebo zeleninu. Ale ranního čaje s cukrem a citronem se těžko vzdává...
    A to při tom detoxu nemůžeš ani sladké ovoce? Přijde mi to hodně brutální, omezit k tomu ještě sacharidy jako je mouka, to už pak nemůžeš skoro nic, ne? Jen maso a zeleninu. Ale jestli je Ti potom lépe, tak je to jen dobře, každý jsme jiný a každému sedí něco jiného :))

    OdpovědětVymazat
  7. Pred 5 rokmi som tuto "dietu" skusila. Preco dieta, lebo mam rada chlieb a zemiaky a ovocie a vtedy nemozem. 1 tyzden mi bolo velmi zle asi odvykacka od cukru, potom sa to rozbehlo a aj ked som mala cvicit 3 krat do tyzdna (necvicila som,) schudla som za 3 mesiace 14 kil. Nechty som mala ako umele, vlasy krasne a schudla som hlavne zo sadla. Tvrdeho vypapaneho sadielka. Pod sadlom sa ukazali svaly o ktorych som ani nevedela. Vahu som si drzala asi rok a ked som zacala priberat, nevedela som sa k tejto diete vratit. Vedela som presne co mam robit, ale ked citim vonu vajicok alebo prazenice, dviha sa mi zaludok, maso nemozem bez prilohy, lebo je mi z neho zle, to co teraz priberam je "biele makke sadlo take hrckave". S tymito kilami pred tym, som mala ovela lepsiu postavu, teraz vdaka makkemu sadielku no hroza. Ano schudnete, ano budete sa citit dobre, vecer budete fungovat bez unavy plny sily, nebudu sa Vam lamat nechty, ale vydrzite takto cely zivot? Bez cukru si viem predstavit zivot aj teraz, ale bez priloh asi nie. Ale aj tak musim nieco zo sebou urobit, do augusta musim zhodit 15 kil. Ale aj tak, pokial sa Vam tento zivotny styl paci a citite sa dobre, tak do toho. Drzim palce.

    OdpovědětVymazat
  8. Ovoce se nevzdávat, za žádných okolností (jedině, že by to nemoc nedovolila).

    Michael
    www.ontheleaf.net

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tento komentář byl odstraněn autorem.

      Vymazat
  9. ..moc hezky jsi to popsala, motivačně:) já nepoužívám cukr už spousty let a vůbec mi nechybí, tím jak se vyřadí, sníží se laťka pro to, co člověk vnímá jako sladké a pak je megasladký i banán nebo ty rozinky:) jídla s cukrem jsou pak sladká už nesnesitelně...já třeba můžu jíst jen biobanány, protože nejsou tak sladké...svoje sladký potřeby plně uspokojím ovocem a když v zimě ovoce nejím,kromě toho co je přirozeně k dispozici-jablka , hrušky, tak ovesné vločky sladím agávovým sirupem....mám výhodu,že tenhle způsob výživy vyhovuje partnerovi, to je myslím, dost podstatné:) ještě k chuti na sladké- to inicijuje slezina ačím víc je vyčarpaná, tím víc na sebe upozornuje chutí na sladké...a slezina je vyčerpávaná myšlením, neustálým omíláním si v hlavě stejných myšlenek a to těch podporujících obavy, strach, myšlení na budoucnost..takže je dobrý i se podívat na svoje myšlenky a volit si ty, co přinášejí radost, nad myšlenkama máme bud vládu my, nebo ony nad náma:)...já mám nejradši sladkost pečené zeleniny- červená řepa, dýně hokaido, mrkev, to je tak skvělá sladká chut...pokud chce někdo si dopřát zdraví bez zátěže cukrem, spojí se mu to časem i s poznáním, že tím vynechává víc a víc i mouku, protože péct takové ty moučné věci bez ovoce, se bez cukru neobejde...přeju všem,kdo se pokusí,at jsou úspěšní, tělo bez zatěžování cukrem je lehčí, zdravější, takové radostnější..to člověk pozná,když ho vysadí a po čase zkusí, co to s ním dělá..dostane to do stavu vybuzenosti a zmatkování, jak po drogách a pak bolí hlava, střeva netráví a vytvářejí plyny, břicho nafouklé a bolavé...takže i "selhání" je skvělá zkušenost, proč s tím zas začít :) díky a hezký den Káťa

    OdpovědětVymazat
  10. Ahoj Baru! Já bych se moc ráda přidala, ale mám teď hodně náročný režim (psaní diplomky + příprava na státnice). Myslím, že bych nezvládala vzdát se cukru úplně, přece jen se říká, že cukr obaluje nervy. :D Ale v červnu najedu na částečně cukr free režim. Tedy žádné dortíky, žádné cukrovinky a mléčná čokoláda. Čerstvé ovoce od nás ze zahrady - jahody, třešně, meruňky - to si prostě nemůžu nechat ujít. :)

    OdpovědětVymazat
  11. Barb, moc díky za článek! Tohle je téma mého života...jsem odjakživa sladkožravá a závislák... několikrát jsem zkoušela bez cukru a glutenu, bez kávy... nejdéle jsem vydržela téměř rok... vždy jsem potom pomalu ale jistě sklouzla zpátky k cukru i když třtinovému, agáve sirup apod což je jedno, prostě k jednoduchému cukru... tvůj příspěvek pro mě super načasovaný, předevčírem jsem absolvovala ono přežrání se sladkým a od včerejška startuju opět bez cukru... no a teď čtu tvůj článek :) mě hodně zachraňuje rýžové nebo jáhlové mlíko nebo jáhly s máslem apod když je krize a chuť na sladké... naposledy jsem vydržela asi tři měsíce na podzim, psala jsem o tom na blogu... ale tenkrát se nedostavil žádný příliv energie apod jak jsem byla zvyklá, tak jsem opět sklouzla k cukru doma spoustu lákadel kvůli dětí... takže zkouším opět s vírou, že vydržím aspoň tři měsíce a s ještě větší vírou, že až se vrátím k fázi trošku ovoce nebo trošinku agáve apod nesklouznu opět k celé čokoládě sežrané do pěti minut... ale tentokrát nejsem schopná se vzdát kávy... možná až následně... mám toho teď hodně a potřebuji něčím nakopnout... tak ať vydržíme! pa i.

    OdpovědětVymazat
  12. Super clanek. Taky se k tomu odhodlavam. Uz dlouho sbiram odvahu. :)Zkusim si precist tu knizku. Ps kterej bilej norskej jogurt je bez cukru?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Doporučuji vyzkoušet Zlaté Slazení a jeho sirupy. Mají moc dobrou chuť. Nahrazuji tím slazení a přidávám i do jídel. Teď v létě u nás doma frčí sirupy příchuť pomeranč, citron a malina.

      Vymazat
  13. Díky moc, to jsem si potřebovala přečíst :)

    OdpovědětVymazat